Narodil jsem se v roce 1952 v Brně. Dětství jsem prožil v Hrušovanech u Brna, které byly a dá se říci, že ještě v současné době jsou silnou holubářskou baštou. Právě v roce mého narození začal s chovem poštovních holubů můj otec Ladislav (narozen v r. 1927), který ještě dnes intenzivně a velmi úspěšně závodí. První jeho holubi byli od vynikajícího hrušovanského chovatele Vratě Jokvera, kterého jistě nemusím chovatelské veřejnosti nijak zvláště představovat a dále pak od židlochovického chovatele p. Novotného, otce Boleslava Novotného. Na půdní holubník mě otec vodil již odmalička a v sedmi letech jsem při jeho zaneprázdnění sám zajišťoval nasazování i konstatování holubů ze závodů. Vzpomínám si, že jsem dokázal celé hodiny pozorovat holubi a ještě dnes se mi vybavují někteří naši závodníci ze šedesátých let včetně některých doletů ze závodů. V r. 1963 jsme se přestěhovali do rodného domu mého otce do nedaleké Blučiny. Právě v tomto domě měl otec první holuby a to v holubníku, který na půdě postavila otcova matka, která mi často vyprávěla o své velké oblibě k holubům. Z její strany asi pochází naše láska k této krásné zálibě. V sedmdesátých až osmdesátých letech jsem holubařil společně s otcem a dosahovali jsme výborných výsledků včetně několikanásobného prvenství v oblastním sdružení Brno-venkov. Během studia v Brně jsem byl v častém kontaktu s panem Josefem Hanákem a dalšími brněnskými chovateli jako Judr. Kasperem, Josefem Veselým, Boleslavem Novotným a dalšími. Místem našich setkání a dlouhých diskusí byl bufet u Mamlasů na Náměstí Svobody. Kromě mě sem nacházeli cestu i další chovatelé z venkova. Velmi rád na toto období vzpomínám. Je tedy celkem logické, že se na našem holubníku v této etapě objevilo i několik holubů právě od těchto výborných chovatelů a to zejména od pana Hanáka a Josefa Veselého. Jednalo se zejména o holuby Fabri, H. v. Riel, V. d. Espt, Marcel de Smedt a Delbar. V roce 1978 po návratu z vojny jsem si zbudoval vlastní holubník a začal jsem si hrát, jak se říká, na vlastním písečku. Po příchodu z vojny jsem se také, jak už to většinou bývá, oženil a zakrátko se nám s manželkou Věrou narodily dvě dcery. Nutno podotknout, že v tomto období jsem hrával závodně fotbal a také jsem se začal zabývat vinařením, což se stalo mým dalším koníčkem. Vezmu-li v úvahu rodinu, zaměstnání a náročné koníčky, byla to doba velmi hektická a byl jsem doslova v jednom kole. Přesto jsem již v roce 1981 získal 3. místo v závodech OS Brna-venkov z celkového počtu asi 120 chovatelů a v roce 1982 to již bylo 1. místo v OS. Z této doby se také datuje můj přechod z přirozené metody na totální vdovství. Na mém holubníku tehdy seděli holubi, o kterých jsem se již zmiňoval a během následujících let byly postupně doplňovány o holuby od bratří Hergertů z Darmstadtu (H. v. Riel, Stichelbaut) a pana Hungelinga (Jansen-Linsen). Později jsem doplnil chov o holuby v. Loon od pana Wagnera z Bavorska a dále pak od Fr. Pömla (zejména Herbots-Schelens). Šťastnou ruku jsem měl při koupi holuba č. 95-023-7607 od Josefa Kostrhůna (50% Boxtel). Tento holub byl sám vynikajícím závodníkem a je i výborným chovným holubem. Silné zastoupení mají v mém současném chovu holubi Herbots a to zejména linie Super Magic, Lucky Number, King a Schelens. Dlouhotraťoví holubi jsou na mém holubníku zastoupeni našimi starými, dále pak v. Roy. Do těchto holubů jsem začal přilévat krev holubů od Škovranů. Poslední posilou na dlouhé tratě je holub „322“ od Josefa Touška, který se dokázal jako dvou a tříletý z osmi nasazení nad 600 Km osmkrát umístit do 5% z jihovýchodu. Dalším zlomovým životním i chovatelským obdobím byl rok 2003, kdy jsme se s rodinou přestěhovali do nedalekých Židlochovic. V tomto roce jsem měl v Blučině závodní tým v plné síle a podařilo se mi získat 1. místo v královském mistrovství a 2. místo v mistrovství dlouhých tratí pásma Jih v konkurenci více jak 700 chovatelů. Zvítězil jsem také v mistrovství středních tratí OS Jižní Morava. Po závodní sezoně téměř všichni moji závodníci našli nového majitele a já jsem na nový půdní holubník do Židlochovic přesadil 10 většinou mladších holubů a do chovného holubníku přešlo asi 5 kusů. Chovné oddělení zůstalo téměř beze změny a na novém holubníku už létalo 80 ks mláďat, takže chov nebyl až na generační problém nijak zvlášť ovlivněn. Dokladem toho je 1. místo v mistrovství krátkých tratí v OS Brno-venkov v roce 2005 a to na přirozenou metodu závodění. K přirozené metodě jsem se po 25 letech vrátil ze dvou důvodů. Jednak mi v současné době z časových důvodů nevyhovuje potřeba pravidelného proletu vdovců, ale také proto, že můj holubník se nachází na půdě dvoupatrového domu v centru města, což je z hlediska tréninku dosti problematické. Zjistil jsem však, že i přirozená metoda má svoje kouzlo, a že i holubi na přirozené metodě mohou při dobré konstelaci vdovcům konkurovat. V závodních holubnících chovám kolem 120 holubů, z toho asi 30 ročáků. V chovném oddělení je v současné době 14 párů. Při výběru jedinců vycházím z kvality původu, charakteru a chování holuba. Rozhodujícím kritériem je však kvalita práce, kterou odvede holub při závodech. Zajímají mě zejména špičkové dolety, protože holubů jsou tisíce, ale z nich je jen několik skutečných šampiónů. V poslední době mě stále více přitahují závody na středních a delších tratích, při nichž se zvyšuje objektivita a regulernost doletů a do značné míry se při nich eliminují nahodilé jevy, jako je poloha holubníku, směr a síla větru atd. Do budoucna bych se chtěl přiklonit hlavně k těmto delším tratím, které budou podle mého názoru průkaznější a chovatelskou veřejností v daleko menší míře zpochybňovány než tratě krátké. Závěrem bych chtěl konstatovat, že už se na poštovní holubaření dívám v širším kontextu, a to nejen jako na boj o mistrovské body a osobní úspěchy, ale začínám možná i z pohodlnosti čím dál tím více preferovat společenskou stránku naší krásné záliby, jako jsou různá setkání a posezení s dobrými kamarády, pokud možno při dobrém vínečku jako kdysi v Brně u Mamlasů. Mrzí mě však, že při našich setkáních a debatách chybí mladší a začínající chovatelé.